„Chci li dítě, nemohu chtít dítě, ale musím milovat partnera tak, aby on chtěl, ona chtěla, mě.
Dítě již pak přijde samo.“
V současné době se mnoho partnerských párů, v médiích se uvádí že až 25% populace, se potýká s problémy početí potomka. Často se tento problém řeší v souvislosti se stravovacími návyky a celkově se způsobem zdravého životního stylu. Tedy se vším co by nějak mohlo souviset se zdravím a civilizačními chorobami. Většinou se však zapomíná na zdravý partnerský vztah a nebo se o něm alespoň nemluví, nedoceňuje ve spojitosti s psychosomatikou.

Zapomíná se na změny vzájemných mezilidských vztahů, včetně vztahu uvnitř partnerských párů.

Nejsem zastáncem společensky povinného vdávání se a ženění, ale příklad partnerského soužití má stále svůj význam, jako příklad partnerského chování se pro následující generace. Tedy chování vychovatelů, jako příklad pro děti a děti jejich dětí v chování k jejich možným, budoucím partnerům.

Jak je možné, že současné společenské vzory nejsou vhodné a projevují se prohlubující partnerskou neplodností? Vždyť sex, jako základní předpoklad početí, již není ve společnosti tabu a tak o mnoho více žen je schopno dosáhnout při sexu vyvrcholení. Proč jsou tedy s početím potomka stále větší a větší problémy?

Je třeba si uvědomit, že dnes chce mít potomky a to podstatně ve vyšším věku, druhá až třetí generace rodičů, jež mnozí z nich vyrostli, bez vzoru partnerského soužití u jejich rodičů. Vyrostli v rodinách, kde ve vhodnou výchovnou dobu pro dítě, chyběl jeden z partnerských vzorů. Záměrně nepíši jeden z rodičů. Jako o vhodný partnerský vzor nemusí jít o rodiče, natož o biologického rodiče, ale o vhodné partnerské soužití u svých nejbližších.

Důležitý je spokojený partnerský vzor. Nezná li partnerský pár toužící po potomkovi vhodný partnerský vzor a příklad, zpravidla partnerka muže miluje, nikoliv však jako partnera, ale jako mužský vzor – svého otce a partner svou ženu sexuálně uspokojuje, nikoliv však pro touhu po partnerce, ale pro touhu po sexu. Tak se v podstatě chtějí, jako partneři, tak málo, že jejich psachosomatika , zdravé chtění se, není tak zdravé, aby jim umožnilo mí ti potomka.

Asistovaná reprodukce sice nahradí početí při sexu a pohlavní hormony pohlavních žláz podávané asistovanou reprodukcí, zpětnou vazbou mezi pohlavními orgány a centrální nervovou soustavou částečně upraví chtění partnera u ženy, ale za jakou cenu? Finanční, časovou, zdravotních problémů ženy a v neposlední řadě, pravděpodobné zdravotní problémy potomka.

Zastávám názor, že všem těmto problémům se dá předejít a proventivně řešit nalezením chybějících emocí. Případně úpravou přehnaných emocí, a tak dostatečnou úpravou – dodatečným prožitím emocí k rodiči – rodičům upravit své chtění partnera, ale i partnerem. Tak docílit nejen partnerskou spokojenost, ale i narozerní kýženého potomka.

Do ordinace se objednala paní, řekněme, Marcela.

Přišla načas, nebo alespoň nevím, jak dlouho čekala, než jsem vyřídila předešlou klientku.

„Paní doktorko, dobrý den. Já jsem paní Marcela“ přihlásila se paní již dost přes třicet.

„Co vás přivádí za problém, paní Marcelo. V telefonu jsem vám mnoho nerozuměla“ optala jsem se jí.

„S manželem toužíme po miminku. Stále jsme to odkládali a utěšovali se, že když bude nejhůře, pomůže nám moje kamarádka Jana. Ona totiž dělá embryoložku u asistované reprodukce“

„Tak kde je problém?“ přeformulovala jsem otázku.

„Paní doktorko, za Janou jsem byla, a zhrozila jsem se z toho, co mi řekla. Ona Jana je starý poctivec a dělá svou prácí poctivě. V práci ve firmě se jim dařilo a tak se těšila na odměnu. Místo toho však dostala ona a její spolupracovníci vynadáno.

Že prý mají moc dobré výsledky. Je prý nejlepší, aby se akce povedla nejlépe na čtvrtý pokus, aby pojišťovna zaplatila a ještě lepší je pátý pokus. To zaplatí klient. A co na tom když se to ani tak nepovede. Touží li někdo po dítěti, rád zaplatí í další pokusy!

Mě je skoro třicet šest. Příprava na každý další pokus zabere nějaký čas. Mezi tím budou nějaké pauzy a je otázka, zda mám pravděpodobnost, při tomto přístupu firem asistované reprodukce, se do čtyřiceti, čtyřiceti dvou dočkat miminka. Nemluvě o penězích, stráveném čase a vlivu hormonů v průběhu jejich aplikací.

O psychosomatické péčí se říká také ledacos, ale zatím jsem neslyšela o tak byznysovském přístupu z této strany. Nehledě na to, že psychosomatika, mohu, nebude li se mi zdát důvěryhodný, vyměnit, ale jak budu měnit firmu asistované reprodukce?.“ Smutně, ale s jistou nadějí dodala Marcela.

Dále již naše konverzace probíhala běžným způsobem. Jen já jsem stále nemohla mít pocit z dostiučinění své práce v porovnání, že i já bych mohla, jako gynekoložka, pracovat ve zdravotnické firmě s takovou to podnikatelskou strategii jaká panuje ve firmě Marcelininy kamarádky Jany. A je otázka, zda je to v jiné z těchto firem, jiné.